Zastavil se mi dech a sevřelo břicho. Dunivé rytmy techna utichly. Pohyby okolo se zpomalily. Každá ubíjející sekunda se prodloužila o tisíc dalších. V ten moment jsem viděla ducha. Ducha muže, který mě před měsícem ghostoval a prostě zmizel. Čekala jsem pár hodin, den, dva, týden, měsíc. Neozval se. Žádný telefonát, žádná zmeškaná zpráva. Po týdnu jsem si myslela, že se odstěhoval ze Švédska, ztratil telefon nebo prostě zemřel. Jediné, co mi po něm zbylo, byl hořký pocit v břiše, pomáda na rty a pár švédských korun.
Konzumní rozchod
Poslední dobou ztracených duchů přibývá. Tento nový způsob rozcházení si angličtina definovala názvem ghosting (ghost = duch), což znamená tiché zmizení nebo odchod ze vztahu bez jakéhokoli formálního ukončení. Žádné setkání, vysvětlení nebo zpráva. Tento způsob rozchodu se většinou týká krátkodobých vztahů, kdy po pár dnech či měsících se jeden z partnerů vypaří jako pára nad hrncem. Nový trend zmizení ze vztahu je především podnícem konzumním seznamováním a nepřetržitou škálou nových možností při hledání nového partnera.
Jeden z hlavních zprostředkovatelů „lásky“ je seznamovací aplikace Tinder, která rychle a snadno spojí potenciální partnery v blízkém okolí. Jak napsal magazín Vanity Fair, tato aplikace podporuje rozmach dnešní hook-up culture, která boří pevné vztahy a navádí na prázdný sex. Není divu, že tento trend se strhl nakažlivou lavinu. Na konci loňského roku deník New York Times zveřejnil údaje, kde Tinder měsíčně používá více než padesát milionů lidí a denně uskuteční dvanáct seznámení. Na druhou stranu, některé americké deníky namítají, že Tinder, stejně jako zbytek jiných technologických novinek, pouze usnadnil lidem to, co provozují už odnepaměti.
Teorie osamělosti
Minulý rok americký komik Aziz Ansari společně se sociologem Erickem Klinenbergem vydali knihu Modern Romace, která poukazuje na háček v randění dnešní sociálně asociální doby, který vězí v množství našich vztahů. Zatímco předešlé generace stěží měly tři partnery za život, kteří většinou pocházeli ze stejné vesnice nebo města, absolvovaly možná tak dva rozchody a k tomu pár bezvýznamných odmítnutí. Naproti tomu naše generace stihne tento počet klidně za jeden týden, kde navíc náš seznamovací radius překračuje rozmezí ulice, ve které jsme vyrostli. Nikdo z nás se potom nemůže divit, že vztahy a rozchody dnešní doby zpovrchněly, když se nabízí tak lákavá nabídka nových možností, kde si můžeme dovolit vybírat partnera jako nové šaty. Sedí, nesedí, líbí, nelíbí.
Ghosting se nejvíce rozšiřil ve velkých městech, jako je New York, Londýn nebo Berlín, do kterých se hrne neustálý proud nových lidí, kteří přicházejí a odcházejí. Dalším místem, kde se ghosting rozšířil, je nezávislá Skandinávie, která podporuje osamění již tak uzavřených lidí. Od sedmdesátých let bohaté země Skandinávie, především Švédsko, podporují mladé lidi v osamostatnění od rodičů a penzistům garantují nezávislý život na dětech. Země si užívá silné demokratické instituce, kvalitní systém vzdělání a nízkou sociální nerovnost. Gandiniho dokumentární film Švédská teorie lásky nepříjemně obnažil fakt, že Švédsko není jenom ráj na zemi, ale také místo, kde žije hodně chladných a osamělých lidí. Dokument nabízí otázku, zda právě individualismus a nezávislost Švédy izoluje. Podle italsko-švédského dokumetaristy Erika Gandiniho nezávislost oslabuje rodinné a milostné vazby a Švédy tak uvrhává do osamění. Není se potom čemu divit, že větší města severských zemí se mění v města duchů.
Minuty plynou dál. Hudba nabírá na síle a hlasy proplouvají prostorem. Pohyby těl opět zapadají do rytmu tvrdého techna. Opodál se mihne siluleta Švéda, který se rozhodl být duchem. O chvíli později mizí v temnotě zahalené kouřem.
Autorka studuje kreativní průmysl v Kodani.
Článek vyšel v Kavárenských novinách č. 5/2016