Producentka a ředitelka Kanceláře Kreativní Evropa MEDIA Pavlína Kalandrová působí v českém i zahraničním filmovém průmyslu. Zabývá se konkurenceschopností evropských filmů a jejich podporou. Českému filmu se podle ní blýská na lepší časy. Právě teď u nás prý roste nová silná generace filmových tvůrců.
Co vlastně grantový program Kreativní Evropa MEDIA v ČR dělá?
Je to celoevropský projekt, který aktuálně využívá 39 států – členské a kandidátské země EU, Norsko, Island, Lichtenštejnsko a země tzv. politiky sousedství jako Arménie či Gruzie. Naše kancelář ho zastupuje v České republice. Informujeme o podmínkách podpory, o novinkách, konzultujeme žádosti a pořádáme či spolupořádáme akce pro filmové profesionály. Jsme na to dvě.
Je program pro místní filmaře důležitý?
Pro české filmaře je Kreativní Evropa MEDIA velmi důležitá – už od roku 2002, kdy se Česko stalo jejím členem. Nejde jen o finanční podporu, ale o formování filmových profesionálů, hlavně producentů, nastavování a sledování trendů kvalitní filmařské práce i o motivaci k výsledkům na mezinárodním trhu. Například příprava žádosti na podporu vývoje, tedy období do začátku natáčení, není podle mě zbytečná byrokracie, ale nástroj ke zformování projektu v rané fázi. Producent je nucen vymyslet strategie a zpracovat si je do materiálů, které tak jako tak při navazování mezinárodních koprodukcí či předprodejů potřebuje mít v ruce.
Nejde nám o to, aby vznikalo co možná nejvíc filmů, ale o kvalitu. Proto se nepodporuje výroba filmů, ale jen jejich vývoj.
Osobně jsem program vnímala jako studentka produkce na FAMU, později jsem ho využila sama jako producentka, nyní ho zastupuji a ve všech ohledech jsem přesvědčená o tom, že má smysl.
Hlavní jsou nicméně diváci. Děláte něco jen pro ně?
Podporujeme distribuci evropských filmů. A také kina, která jsou skrze finanční příspěvek motivována k většímu podílu evropských filmů ve svém programu – členy Europa Cinemas je u nás 30 z celkových asi 670 kin. Zajímavá je i podpora on-line distribuce, s níž bylo možné spustit a v prvních letech podržet například distribuční platformu pro dokumentární filmy Doc Alliance Films. Za pozornost stojí také projekt alternativní distribuce dokumentů KineDok, filmová výchova jako např. Doc Alliance Academy či nově CinEd.
Příliš malý potenciál
Jak důležité jsou kreativní průmysly pro Českou republiku?
Zdá se mi, že koncept kreativních průmyslů a jejich význam pro společnost a ekonomiku u nás stále není doceněn. Asi před půl rokem byla na ministerstvo kultury odevzdána studie na toto téma, kterou připravovala Eva Žáková z Institutu umění. Zmapovala, jak si jednotlivá odvětví u nás stojí a jaký mají potenciál. Nejde jen o zaměstnanost v oboru či druhotně o to, jaké ekonomické efekty dokáže kultura vygenerovat pro místo, kde se odehrává. Sleduje se i, jak jsou jednotlivé segmenty provázány, zda např. vzdělávací systém odpovídá potřebám praxe či jak veřejně dotované projekty mohou napomoci kariérnímu růstu umělců.
V čem u nás tkví problémy?
Aktuálně třeba v tom, že české banky nedovedou ocenit a odhadnout kreativní projekt a poskytnout adekvátně tomu výhodné půjčky. Samozřejmě mluvím o projektech s finanční návratností – videohry, design, potenciálně divácky úspěšné filmy… Snažíme se tomu pomoct, takže od letoška v rámci projektu Kreativní Evropa například nabízíme bankám záruky, aby za přijatelné úrokové sazby pouštěly více peněz do kreativních odvětví. Nabízíme také prostředky na vzdělávání bankéřů v tomto směru. Zatím to však vypadá, že u nás půjčky se zárukou k dispozici nebudou.
Jak vnímáte aktuální českou filmovou produkci?
V České republice máme hodně produkčních společností. Od malých, kde je nastálo jen jeden člověk, po velké, kontinuálně působící, ať už v oblasti servisní (pro zahraniční filmové štáby), tak vlastní produkce. Prostředí se mi zdá živé a docela zdravé. Oproti západní Evropě je specifikum právě ve větším množství malých a mladých produkčních společností. Samozřejmě český film, a obecně evropský, je do velké míry závislý na veřejných penězích. Státní fond kinematografie bude mít nově navíc peníze ze státního rozpočtu, je velmi dobře strukturován, takže to vypadá dobře. Vždy se počítá se spolufinancováním. Je prakticky vyloučeno, aby fond zaplatil celý film. To, že producent musí shánět jinde či vložit vlastní prostředky, je v pořádku.
Máme našlápnuto
Daří se místní produkci spolupracovat s evropským nebo světovým filmem?
Do velké míry ano. Čeští producenti běžně koprodukují zahraniční filmy a řada českých filmů má mezinárodní, nejčastěji evropskou, koprodukci. To jim pomáhá k zahraniční distribuci a k uvádění na festivalech – Rodinný film Olma Omerzua měl premiéru v San Sebastianu a získal cenu na festivalu v Tokiu. Ani ve snu!, film pro mládež Petra Oukropce, měl světovou premiéru na Berlinale a putuje dál po celém světě. Helena Třeštíková za poslední rok uvedla dva výborné dokumenty, oba v kinech dobře navštěvované, Zkáza krásou a Mallory. Mallory je teď nominována na Evropské filmové ceny. Tuto cenu v minulosti dostala za svůj film René. Animovaný seriál Rosa & Dara a jejich velká dobrodružství od Martina Dudy z produkce Bionaut, jehož pilotní díl jste už mohli vidět loni v českých kinech, má našlápnuto na mezinárodní úspěch.
Je šance, že by vznikla opět nějaká silná filmová generace? Co by to mohlo podpořit?
Zdá se, že už je tady! Loni vyšel z FAMU silný režisérský ročník a do kin vstoupily filmy jako Prach od režiséra Víta Zapletala, Cesta do Říma od Tomasze Mielnika, Road-Movie Martina Jelínka, Parádně pokecal Tomáše Pavlíčka. Zajímavé je, že někteří z nich spolupracují na scénářích, v těch filmech si i hrají atp. Zkrátka je tu tvůrčí potenciál, je tu profesionalita u producentů, specializovaná podpora debutů – jsme na dobré cestě.
Jaký evropský film z poslední doby byste divákům doporučila?
Mimózy, španělsko-marocko-francouzský film. Vizuálně krásný, zvláštní, po celou dobu jsem ho sledovala s okouzlením a současně s pocitem, že tomu vůbec nerozumím – a od té doby na něj myslím. Dále Aferim!, rumunsko-bulharsko-český projekt, skvělý historický film, komedie, ale možná i drama, s prvky westernu.
Můžeme sledovat fascinující nástup technologií. Jak se to projevuje ve filmu?
Pro dokumentární film jsou nové technologie revoluční. V kinech běží celovečerní filmy natočené na mobil, např. dokument Hledáme Korejce ze severu jihokorejského režiséra Jero Yuna z roku 2012, natáčený tajně na iPhone v nebezpečném prostředí pašeráků lidí v Číně u severokorejských hranic. Skvělý je, i když vlastně otřesný, dokument Návrat do Homsu, natočený na malou ruční videokameru autentickým účastníkem revoluce a následných bojů v syrském městě Homs. Existují také dobré interaktivní dokumenty – třeba italský 4 Stelle Hotel, o hotelu na předměstí Říma, který obsadili italští aktivisté a imigranti. Tento i další je možné najít na webu festivalu Jeden svět.
Jinak já za kulturou, včetně filmu, chodím ven, na počítači jsem schopna či ochotna sledovat jen kratší útvary, interaktivní dokumenty apod.
Řešíte také otázku digitální distribuce a pirátství?
Pro Evropskou komisi a tím i pro nás je to problematika číslo jedna. V oblasti filmu jde hlavně o to, jak sjednotit roztříštěný on-line digitální trh a nezbourat přitom zavedené obchodní modely. Tady se ale obávám, že spontánní vývoj je rychlejší než evropský filmový průmysl. Piráti si film seženou i přes hranice, legálně ale obsah často dostupný není. Ale nevymlouvejme se na to – mnoho současných evropských filmů se dá na českém území získat legálně na Aerovodu, a dokonce na Alze.
Co vám udělalo v poslední době největší radost?
Že jsem letos zachytila včas období jahod, meruněk a višní a vyrobila marmelády a dřeně. Meruňkové dřeně bez cukru jsou mimochodem skvělé!