Nezapomenutelný duch zaniklé pražské kavárny Edison

Publikováno: 22. 9. 2016

Kavárna byla otevřena roku 1902 v neorenesančním domě postaveném o dva roky dříve architektem Františkem Buldrou. Dům stál na rohu pražských ulic Na Můstku a Na Příkopě a o návštěvníky tak kavárna neměla nouzi.

V přízemí byl obchod s hedvábím, v prvním a druhém patře pak sídlila tato velkokavárna s nádherným výhledem na Václavské náměstí. Tu v pařížském stylu otevřel Jan Kolář a pojmenoval ji Café Kolář. Až v roce 1906 byla dalšími majiteli Annou Kleinovou a Juliem Turnovským přejmenována podle Thomase Alvy Edisona na Café Edison. Od té doby patřila k nejoblíbenějším velkokavárnám ve městě.

Velkokaváren bylo v té době v Praze přibližně padesát osm a nabízely nejen, stejně jako jiné pražské podniky, teplé nápoje a nejrůznější denní tisk, ale také prostory heren. Tyto prostory se nacházely ve druhém patře domu. Byl tam kulečník, šachová i karetní místnost a zázemí pro zaměstnance. V prvním patře pak fungovala secesně zařízená kavárna, velmi světlá čítárna a vinárna.

Pan Edison

V Edisonce se mluvilo hlavně německy, stejně jako v nedaleké kavárně Continentál a Kasinu. U bílých mramorových stolků tu sedávali intelektuálové, ke kterým patřili například kritik Josef Kodíček, filozof Ladislav Klíma a němečtí literáti, kteří opustili po první světové válce upadající kavárnu Arco – Franz Werfel, Rudolf Fuchs, Franz Kafka a další. Kavárnu Edison navštěvoval při svých pražských pobytech i architekt Adolf Loos a v roce 1911 zde byl i sám Thomas Alva Edison. Tenkrát se údajně ptal kavárníka Julia Turnovského, proč podnik pojmenovali po něm a jak dlouho již tento název nese. Kavárník prý tehdy zvolal: „Z žádného jiného důvodu než proto, že vás miluji a ctím už jen za vynalezení žárovky.“

Thomas Alva Edison pak kavárníkovi dokonce z Ameriky poslal pochvalný dopis, který pan Turnovský nechal zasklít a hrdě ho vystavil v interiéru kavárny. Julius Turnovský byl ze všech osobností Café Edison tou nejdůležitější. Navíc představoval velmi angažovaného kavárníka. Patřil do svazu kavárníků a aktivně se na jeho fungování podílel. Byl srdcem Café Edison, úžasným vypravěčem anekdot s bezmeznou vstřícností ke stálým hostům, pro které Edisonka, jak jí štamgasti říkávali, představovala druhý domov.

Čekání na zázrak

Podnik Café Edison existoval takřka třicet let. Nakonec však přišel o druhé patro, ve kterém měli být nově ubytováni zaměstnanci rozšiřujícího se obchodu s hedvábím v přízemí. K tomu i přes protesty došlo v roce 1926. Kavárna nakonec musela tři léta nato, pravděpodobně z finančních důvodů, zavřít.

Redaktoři z Prager Presse, kteří v kavárně často sedávali, dokonce před Vánoci roku 1929 otiskli nekrolog Edisonky: „Kavárna Edison přece jen skončila. Včera bylo v parte, které vlastník rozeslal štamgastům, uvedeno, že bylo otevřeno naposledy. Člověk tomu až do konce nechtěl uvěřit. Mnozí hosté, kteří byli s tímto zakouřeným a ne právě čistým lokálem spokojeni více než jen pouhou náklonností, čekali až do konce na zázrak.

Inu, navzdory všem přáním padla kavárna Edison za oběť komercializaci vnitřního města. Její štamgasti jsou bez střechy nad hlavou a budou se muset porozhlédnout, zdali nenajdou novou kavárnu, která by se jim stala také důvěrným domovem a poskytla jim přátelské a harmonické prostředí. Osiřelým pozůstalým zůstane útěchou, že duch Edisonky z Prahy nemůže zmizet, i když stará Edisonka už neexistuje.“

Původní prostory Café Edison bychom dnes jen těžko hledali. Celý dům byl roku 1973 v souvislosti s výstavbou trasy metra A zbořen. Nový dům pak navrhli již tehdy velmi uznávání architekti a manželé Alena a Jan Šrámkovi. Tato budova zde stojí dodnes. Původně byla budovou ČKD PRAHA a nyní zde najdeme obchodní dům New Yorker.